Nepatřím k těm, kteří tančí vítězné tanečky nad těly poražených nepřátel, ale kdybych se k dění uplynulého týdne nevyjádřil, byl bych asi považován za sraba.
Tak tedy:
V pondělí jsme pilovali detaily koaliční smlouvy, kterou vrcholila a dostávala konečnou podobu naše několika týdenní jednání.
Podpisy jsem měl shromážděné od podzimu, ale Petr Hejma odmítal převrat, jakému jsme byli vystaveni před 10 lety (já byl tehdy odvolán současně s ním z posice předsedy Finančního výboru), chtěl se za každou cenu zachovat slušně a tomu podřizoval vše. Dlouho se snažil jednat o řešení problémů v rámci původní koalice.
Mělo se to odehrát už v listopadu, pak v prosinci. Neslaný a nemastný materiál tajuplně nazvaný „projednání personálních otázek“ zařazený na prosincové zastupitelstvo, měl být tím, na jehož základě dojde k obměně vedení radnice. Dostal jsem zapeklitý úkol předložit materiál o odvolání starosty tak, aby v něm o odvolání starosty nebylo ani slovo. Nakonec jsem ho po dohodě nově ustanoveného klubu My, co tu žijeme + TOP09 stáhl.
Odložení o měsíc způsobilo, že se v novinách i na sociálních sítích objevila taková kvanta špíny a sprostých útoků, že uskupení Praha sobě za ten měsíc ztratilo svůj veškerý koaliční potenciál.
Dolaďovali jsme hlavně otázku majetku, o kteroužto gesci jsme měli zájem já a Grabein. Střetávali jsme se na otázce zacházená s nebytovými prostory, nakonec jsme spolu ale společnou řeč našli. Grabein prosazoval zřízení akciovky, na kterou by byla převedená správa nebytových prostor (nikoliv majetku jako takového, jen efektivního zacházení s ním). Já s tím mám problémy, ale Karel zadá právní analýzu a harmonogram takových kroků u nějaké renomované právní kanceláře a věří, že mě přesvědčí o výhodnosti takového kroku. Vychází ze svých zkušeností, kdy měl na starosti správu nemovitého majetku jako radní na magistrátu. Na Praze 1 však OTMS funguje na jiném principu, nebytový a bytový majetek není rozdělen a příslušní úředníci – jak referenti, tak technici –
mají v jim přidělených domech na starostí obé. No uvidíme.
Mě šlo hlavně o to, aby se netříštila majetková gesce, aby OTMS nemělo jako v minulosti dva gesční radní, což tetě Zdeně umožňovalo mezi nimi kličkovat dle libosti. Na tom jsme se shodli a jediným gesčním radním pro oblast majetku jsem já, ale uzavřeli jsme spolu gentlement agreement, že k rozhodování o nebytových prostorách ho vždy přizvu a budeme rozhodovat meritorně po vzájemné dohodě.
V úterý jsme pod dohledem kamer oficiálně podepsali koaliční smlouvu a o 2 hodiny později jsme sestoupili do arény.
Ještě jsem musel uklidit tajemníka, kterého se starosta na poslední chvíli snažil zlikvidovat. Holt zdechávající kobyla nejvíc kope.
Publika bylo tentokrát více než obvykle a vášnivě podporovalo obě strany. My, vědomi si své číselné převahy jsme se drželi v defensivě a snažili se nenechat strhnout do sprostých výpadů, o něž nebyla nouze.
Na sítích i v aréně pak šlo o boj o imaginární dobro, které neuměl nikdo definovat, i z útržků sociálních sítí, jichž se mi dostalo, všem stačilo jen to, že ho dosavadní koalice páchá, a nyní dojde k návratu starých pořádků se starými, zkorumpovanými a trestně stíhanými lidmi. To, že nevědí co a jak, to je přece fuk, hlavně mají dobré úmysly.
Zatímco Petři Burgr s Hejmou byli jasní zrádci, kteří se záludně vetřeli do řad levicové internacionály, pak největším terčem přemlouvání byl Michal Caban. Učinili z něj ten pověstným jazýček na vahách, který to vše může ještě zvrátit, a klovali mu do hlavy, co to jen šlo. Byl vystaven obrovskému tlaku na sociálních sítích i osobním atakům profesních kolegů – Michale, jak to můžeš udělat? Michale, ty to musíš ještě zachránit! Odhadli ho za ten nejslabší článek a na ten se soustředily všechny útoky, které pak pokračovaly i v samé aréně.
Ano, Michal Caban s tím vším měl největší osobní problémy a snažil se koalici do poslední chvíle zachránit. Zúčastnil se všech dohadovacích jednání, kde proti splnění konkrétních výtek a požadavků, vznesených jako ultimátum pirátským radním Bodečkem, se setkával místo řešení jen s tím – vždyť jsme to probrali, vždyť jsme o tom mluvili. Nakonec byl postaven před dvě rozhodnutí, která obě považoval ne za správná. Po mnoha jednáních dospěl k názoru, že takhle to opravdu dál nejde.
Při namlouvacích jednáním přišel asi s 25 požadavky, aby do budoucna bylo zachováno vše to, co stávající representace rozjednala a sám byl překvapen tím, že ani u jednoho požadavku se nesetkal s opačným názorem na řešení těchto problémů.
Ani mě osobně se celá věc neřešila jednoduše, protože s klukama Čižinskejch se znám od dětství (pochopitelně jejich, ne mého – jsou to vrstevníci mých dětí, s nimiž si u nás na zahradě hráli). Tady nešlo o osobní výpady a zášť, jako třeba ze strany Bedřicha Mazlavého, ale o střet ideologií. Ostatně to nejlépe charakterizoval Jenda, když v kuloáru začínající debatu o tom, zda Pavel je či není dobrý manažer, rázně utnul slovy – Nebudem si staré osobní vztahy kazit politikou! Děkuji mu za to.
Klání v aréně skončilo půl hodiny před půlnocí.
Ve středu byl relativní klid, pomáhal jsem nově uvolněným předsedům výborů se orientovat v pracovních záležitostech i po budově, vybírali jsme pro ně kanceláře.
Na první popřevratové radě jsme schválili obsazení jednotlivých gescí a zrušení všech komisí, a ustavení nových s tím, že pan starosta všem členům dosavadních komisí poděkuje a současně vyzve předsedy politických klubů, aby do konce února (s ohledem na jarní prázdniny) dodali nominace do jednotlivých komisí, ovšem výhradně z osob, bydlících na Praze 1.
Po radě, na domlouvání procesních postupů, jsem vznesl obecně akceptovaný požadavek, že je naprosto nepřístupné předkládat materiály tzv. na stůl, protože se s nimi nemohou ostatní radní předem důkladně seznámit, takže se budou takové materiály předkládat maximálně 2x do roka.
Hned po radě jsem se byl oficiálně představit vedoucímu OTMS Vaňkovi, jako nový gesční radní.
Už na chodbě mi říkali, že jsem druhej. Už za ním byl teta Zdena s Valentou a Maříkem. A do prdele temného!
To až se dozví nová oposice, tak se na nás vrhne a bude se nás snažit sežrat. Vzpříčíme se jí v krku, protože kromě Maříka, který je členem zastupitelstva a z tohoto titulu má ze zákona právo vyžádat si všechny informace, které potřebuje k výkonu své funkce, se se zapojením zbývajících dvou rozhodně nepočítám.
Ve čtvrtek jsem s Kovaříkem (ekonomický náměstek tajemníka) řešil změnu rozpočtu formou komplexního pozměňovacího návrhu. Mé představy o tom, jak to má vypadat Kovařík rozmetal s tím, že s ohledem na systém GINIS, ve kterém účtujeme nejen my, ale i magoš, by mu trvalo půl roku, než by změnil všechny funkce a nastavení – nu proto my politici odborné úředníky máme, aby korigovali naše skvělé nápady. Nu, holt to bude menší rozpočtová změna, než bych si přál, ale to už je život.
Taky mi dosavadní radní Bodeček předával svou gesci – zhruba 5 kg složek o jednotlivých problémech, které řešil. Současně se na mě začali obracet novináři, kterým již druhý den Bodeček odpovídal na dotazy stylem – já nic, já muzikant – teď se obracejte na Votočka.
Jasně, o všem mám rámcovou znalost, jsem tu už dost dlouho, ale recentní informace nemám. Takže nejsem schopen odpovědět na to, zda byl zadán znalecký posudek na kubistický kiosek v Bolzanově ulici a do kdy bude posudek zpracován. Sorry jako – je toho 5 kilo.
Se zrušením komisí vznikl problém, alespoň pokud jde o KOMA (Komise majetku). Tam je rozběhlé výběrové řízení (tzv. konkurs) na obsazení volných nebytových prostor. Už v úterý mělo být na KOMA posouzení vhodnosti účelu jejich využití a následně veřejné (tedy před všemi zájemci) otevírání obálek s cenou Jenže KOMA byla zrušená a čekat s tím do března je na hlavu. Musí se najít jiné řešení.
Rovněž je v běhu výběrové řízení na Rybářský domeček (tzv. Michnovský letohrádek – Na Kampě 1 – pověstný vodnický domek, kde topili dr. Mráčka)
V pátek jsme začínali otvíráním obálek na Rybářský doměrek a hned vznikly procesní problémy stran dalšího postupu s ohledem na oficiálně vyhlášené podmínky. Holt je bude muset v pondělí vyřešit Rada.
Pak byla porada OTMS, kde mě Mgr. Vaněk představil vedoucím jednotlivých oddělení jako gesčního radního. Řekl jsem jim pár laskavých slov, která se jim, soudě podle mrazivého ohlasu, vůbec nelíbila, ale chci, aby byla pravidla nastavena od samého počátku.
Celý den jsem věnoval vyklízení své dosavadní nory (kanceláře oposičních zastupitelů na schodišti) a přesunu věcí do té nové. Věnoval jsem se tomu intensivně prostřednictvím svých asistentek Marušky Němečkové a Petry Slukové. Česky řečeno jsem na to ani nešáh a holky to udělaly za mě. Díky.
Následovala schůzka TOP09, kdy jsme ladili nominace do jednotlivých komisí – s ohledu na jejich březnové vyhlášení to zas nebylo až tak akutní, ale schůzka byla svolána, a tak se konala. Dospěli jsme k názoru, že březen je až strašně daleko a že se musí 4 klíčové komise (majetku, dopravy, sociální a územního rozvoje) ustanovit ihned. Se starostou to bylo telefonicky předjednáno, ale, á nevěstka, jak to říkal ten pan Brtník z Brtníkova? To už je třetí materiál, hozený v pondělí na stůl. Ó běda, v půlce ledna jsem vyčerpal svá kouzla na rok a půl dopředu.
A pak odpoledne přišla bomba. Státní zástupce zrušil (nejen) mé trestní stíhání za hlasování pro prodej bytů před mnoha lety. Zas jedna hračka spadla do kanálu.
V sobotu jsem byl v nemocnici. Jak už to bývá, den probíhal příjemně, ale jak se začlo smrákat, bylo po klidu. Pobíhání po intensivce, a pak dva iley (zauzlení střev) a Ukrajinec bez dokladů, pobodaný na Chodově – srdce netrefili, ale plíci jo, a tak krvácela, na sál s ním šli kolegové, ale stejně bylo čtrvt na 6 ráno, kdy jsem šel spát.
A v neděli jsem se z toho konečně měl čas vyspat.