Když jsem byl malý kluk, jezdily po Praze tramvaje, které byly, řečeno dnešním jazykem user-friendly. Dalo se je dobíhat, naskakovat do nich či z nich podle potřeby vyskakovat.

Dnes už takové vidíme jen zřídka jako historické jízdy pro turisty či jedna z nich stojí na Václavíku, přeměněná v kavárnu.

Na motorovém, voze bylo na dolním okraji střechy, podél celé délky 20 cm široké prkno, na němž byly, jako relikt prvorepublikové reklamy, nyní hesla, odpovídající 50. letům. Jedno z nich si dodnes pamatuji: Sovětská žena náš vzor.

Čas oponou trhnul a změnil se svět. Staré tramvaje skončily ve šrotu, zachovalo se jen pár kousků ve vokovickém museu a reklamy na desítky let opustily náš svět.

Jen vzpomínka na to heslo zůstala. Vše se mění, nyní máme heslo nové: Praha 7 náš vzor.

V novém volebním období se najednou vše na radnici řídí podle Prahy 7. To, že se nový starosta občas poradí se svým zkušenějším bráchou, je v pořádku, ale čeho je moc, toho je příliš. Praha sobě se na Praze 1 chová jak Avaři na dobytém území. Naprosto nerespektují dlouholeté zažité postupy a jejich argument je: Když to jde na Praze 7, musí to jít tady taky.

Vždy pravicová Praha 1 se nyní ocitá pod jhem levicových aktivistů z Prahy 1 sobě, Pirátů a Zelených.

Bez znalosti mechanismů fungování radnice, tím myslím procesní postupy úřadu a nutnost dodržování zákonných předpisů ve všech úrovních, se vše snaží zmoci silou. Asi jako Babiš před lety sliboval – prostě to uděláme.

Praha sobě na sedmičce vládne už druhé volební období, na jedničce je to nově vzniklé uskupení, které není nijak ukotvené a nemá pořádnou členskou základnu.

Rada městské části zřídila jako svůj poradní orgán 15 komisí. Vpustila do nich i opozici, což je oproti minulému volebnímu období krok správným směrem. Každá z koaličních stran v nich získala obvykle 2 místa, každá oposiční po jednom a pak do většiny komisí byli nasazeni 2 – 3 nezávislí odborníci. Ti se ovšem obvykle časem propíchnou, když v diskusi řeknou něco jako: my na Praze 7 s tím máme dobré zkušenosti.

Je obvyklé, že politické strany dávají do komisí ty své členy, kteří nezískali ve volbách mandát, ale věnují se dlouhodobě dané problematice a mohou využít svých zkušeností. Jenže Praha sobě na Praze 1 žádné zázemí nemá a tak do komisí jmenovala lidi z Prahy 7, aby dohlíželi na chod na jedničce.

V komis pro územní rozvoj je místostarostka Prahy 7 Lenka Burgerová a zastupitel Prahy 7 Richard Biegel, známý z Klubu za Starou Prahu.

V komisi majetku zasedá místostarosta Prahy 7 pro majetek Kamil Vavřinec Mareš, který v této komisi tvrdě prosazuje zvýšení nájemného v městských bytech z dosavadních 125,- Kč/m²/měsíc na 350,- Kč/m²/měsíc.

Komisi kultury se snaží řídit místostarostka Prahy 7 Hana Třeštíková, která je rovněž radní hlavního města pro kulturu. Není nad to, když někdo vládne kultuře, kde se dá. Až Zeman vyměkne a odvolá Staňka, měla by se ucházet i o toto místo. Ostatně její máma už ministryní kultury byla, tak poradí.

Ve školské komisi zasedá radní pro školství Prahy 7 Hana Šišková.

Ve zdravotní komisi pak zastupitelka Prahy 7 Marcela Kravciv Janečková.

I ve výborech jsou zástupci Prahy 7, tam je to navíc komplikované tím, že byl počet členů výboru zastupitelstvem omezen na sedm členů, takže se na všechny zástupce politických stran nedostalo a byl uměle vytvořen institut stálého hosta.

V komisi pro bezpečnost je Beno Ge, ten je sice z Prahy 1, ale už stačil radu požádat, aby mu přidělila byt.

A tak se Praha 1 stává protektorátem Prahy 7, ostatně už na magistrátě ji posměšně nazývají Praha 7-1.

Praha 7 nejen, že se snaží obrátit Prahu 1 k obrazu svému, ale ji i škodí. Aktuálně nejsledovanější je pokus magistrátní radní Johnové spolu s bratry Čižinskými, bez jakéhokoliv pověření kohokoliv, převést zbavit Prahu 1 nemocnic Na Františku pod záminkou její záchrany.

Ale proč má být vůbec Praha 7 náš vzor? Hospodaření Prahy 7 skončilo v loňském roce schodkem 96,3 milionu korun. Dle vyjádření starosty do medií do značné míry za to prý může nákladná stavba nové radnice. Podle na webu zveřejněného rozpočtu Prahy 7 bylo na rozpočtové položce „Pořízení nové budovy úřadu MČ P/7“ z plánované částky 277 milionů vyčerpáno pouhých 40 milionů, tedy 14,5%. To svědčí o tom, že problém s hospodařením Prahy 7 bude asi někde jinde.

Tak co se vlastně máme od Prahy 7 učit?