O tomto místě jsem nikdy neuvažoval, že by nemělo být zastavěno. Vždy jsem je považoval za jednu z jizev, které v Praze  zbyly po americkém bombardování v únoru roku 1945.

Jizvy se postupně zastavovaly – klášter v Emauzích, Tančící dům, obchodní dům Máj, a řada dalších domů v pásu od Smíchova přes Nusle, Vršovice, Nové Město až po Žižkov a Holešovice.

Až nedávno jsem se dozvěděl, že tam sice také spadla bomba, ale že až v květnu 1945, byla zkáza dokonána, když německé jednotky z budovy Právnické fakulty rozstřílely protější blok domů natolik, že musel být posléze stržen.

Po roce 1968 se jako dozvuk přechodného uvolnění začal stavět hotel Intercontinental pro stejnojmenný řetězec hotelů, náležící americké letecké společnost PanAm, aby jí dopravovaní turisté do střední Evropy, zde nalezli komfort, na nějž byli ze Států zvyklí. Začátkem normalizace byla stavba hotelu dokončena, ale s imperialisty se rázně zatočilo a hotel spadl pod Čedok.

Tehdy jsem hotel Intercontinental vnímal jen jako paralelu k hotelu Incontinental, (inkontinence v tomto případě neudržení moči), jak byla nazývána ve stejné době budovaná urologická klinika na Karlově.

Po roce 1990 se dostal do kuponové privatizace a po té šel z ruky do ruky a netrvalo dlouho, aby se začalo uvažovat o jeho modernizaci.

Sama betonová kostka narušila urbanistický charakter Starého Města a jeho panorama, ale v té době se lidí (tehdy vlastně lidu) nikdo neptal. Ale protože i v té době platily nějaké regulativy, tak se na zbytku pozemků vybudovaly rozsáhlé podzemní garáže, jejichž strop tvoří volná plocha, které se ještě v roce 2015 nazývala jen plácek u Intercontinentálu, v posledním období se začalo vznosně říkat pjaceta či náměstí Miloše Formana.

Poslední změna vlastníka se udála v roce 2019 a podle veřejných zdrojů cena vzrostla ze 3 miliard na 5,8 s tím, že současní vlastníci deklarují, že jsou ochotni do rekonstrukce hotelu a úpravy celého okolí investovat dalších  2 ½ miliardy.   A nyní developer uvažuje o tom, že kromě zásadní rekonstrukce hotelu by nebylo od věci taky využít prázdný plac vedle hotelu a postavit tam krásnou skleněnou budovu.

Pro mě osobně představují skleněné budovy hnus, který nepatří do staré Prahy, leda tak na Slunečné náměstí na sídlišti ve 100důlkách.

Proti postavení čehokoliv na volné ploše se začali bouřit občané v místě bydlící a pořádaly se i demonstrace, kde se v tričku s nápisem STOP STAVBĚ U INTERCONTINENTALU prezentovali i mnozí politici.

Při projednávání připomínek k Metropolitnímu plánu koncem minulého volebního období se IPR snažil prosadit pro pjacetu označení „obytná plocha“, což znamená možnost úplného zastavěni. To nechtějí občané, ani jejich zastupitelé, proto mi usnesení k Metropolitnímu plánu (UZ18_0612), v části, přijaté k pjacetě explicitně říká, že  „MČ Praha 1 souhlasí se změnou plochy parc. č. 987/1, Staré Město, na území obytné, za podmínky umístění stavby do jednoho nadzemního podlaží s uplatněním zeleně“ , připadalo jako rozumný kompromis.

Letos v prosinci se omezující text (UZ20_0204) změnil na „MČ Praha 1 požaduje zachování nezastavitelnosti části plochy parc. č. 987/1, k. ú.

Staré Město, budovou nebo budovami“, aniž se rafinovaně řeklo, o jaký kus zmíněné parcely se jedná.

IPR (Institut plánování a rozvoje), dříve Útvar rozvoje hl.m. Prahy, ještě dříve Útvar hlavního architekta, je pofiderní organizace, která si vždycky jela po svém a na názory politické representace moc nedbala, vycházejíc z toho, že tomu přece rozumí líp a ve stávajícím územním plánu je to označeno jako místo pro obytnou výstavbu.

Navíc vychází z toho, že Pařížská ulice je vlastně čtvrťová třída (to je výraz co? Myslí se tím, že prochází celou městskou čtvrtí – což v případě Pařížské není zas až tak pravda)  a s odkazem na Pražské stavební předpisy je možno plnohodnotně dotvořit Pařížskou ulici až k řece a tím pádem je tam výškový regulativ 8 nadzemních podlaží, až do výše římsy sousedního bloku domů.  Navíc, když budou patra nižší, než v secesních obytných domech v Pařížské ulici, tak by se tam těch pater mohlo vejít klidně i 10. Takový malý mrakodrápek.

Takže, když jsem v červnu 2018 hlasoval pro to, že tam může být maximálně jedno nadzemní podlaží (1NP – přeloženo do češtiny – jen přízemní stavba) a nyní mi někdo předkládá, že přízemí s použitím různých výkladů a aplikací se mění na 8 pater, jsem zásadně proti jakékoliv zástavbě vyšší než je přízemní objekt. Nemám rád, když ze mě někdo dělá vola a beru to osobně.

Čáru přes plány developerů může také udělat návrh na prohlášení hotelu Intercontinental za kulturní památku. V poslední době se hází památková ochrana na kdejakou hrůzu, vzniklou v době normalizace, s odůvodněním, že tyto budovy tzv. brutalistní architektury musí být na věky zachovány jako memento té doby.

Ale když se dnes něco dělá, tak se to udělá tak blbě, jak je to jen možné. Jede se striktně podle předpisů a než vyvinout úsilí nějaký nesmysl změnit, mávne nad tím příslušný úředník rukou. A tak se památkově chráněná stala i vlastní pjaceta, včetně odvětrávání podzemních garáží a vjezdu do nich, byť podle posledního projektu má být vše řešeno jiným způsobem. Je to ale památka, a tak to tak i zůstane, jasné?.

Chápu, že celá pjaceta by potřebovala nějakou úpravu, trochu zmodernizovat, upravit na městský prostor 21. století, nechat tam pár přízemních komerčních objektů a zbytek zatravnit. Bez ohledu na to, komu by byl zkažen výhled z okna.  To je pro mě vedlejší. Pro mě  přízemí je přízemí a ne 2. patro.