Prostě odešla. Úplně. A definitivně. Zůstane po ni prázdno. V čele místní buňky ODS, v čele kontrolního výboru na magistrátě, který vedla a kontrolovala i kontrolní výbor na jedničce z pozice místopředsedkyně. Byla i v čele naší zdravotní komise.

JUDr. Jaroslava Janderová všude dokázala svou noblesou usměrňovat různé proudy a přesto tvrdě prosazovat své názory. Lpěním na detailech a správných procesních postupech z oposiční pozice předsedkyně kontrolního výboru magistrátu dokázala vytáčet tamní nesourodou koaliční partu, jejíž někteří členové si mysleli, že můžou všechno, a na pravidla zvysoka moc nedbali.

Jako šéfka zdravotní komise nekompromisně prosazovala zájmy nemocnice Na Františku řízené radnicí Prahy 1.

Stmelovala současnou koalici na jedničce, ač v ní formálně neseděla, přesto byla její pevnou složkou.

Měla za sebou nelehký život, i po zdravotní stránce dlouhodobě klempírovala se svými plícemi. Ale vždycky to dokázala zvládnout.

I když jsem věděl, že tentokrát se svou chorobou probíjí obtížně, věřil jsem, že to i tentokrát zvládne, zase se ze špitálu k nám vrátí a zase pevnou rukou se svou známou diplomacií bude ovládat svět kolem sebe. Nevrátí se.

Za ta léta, co se v politice pohybuji je to poprvé, co na jedničce si smrt vybrala svou oběť uprostřed jejího mandátu.

Díky své profesi jsem se se smrtí setkával mnohem častěji než běžní lidé a tak ji beru jinak a nehroutím se z ní. Ale tentokrát smrt udeřila těsně vedle mě. Tak mi nezbylo než se za Jarku pomodlit.