David Bodeček mi jako gesčnímu radnímu přeposlal již druhou předžalobní výzvu zaslanou mu paní Mühlovou, prostřednictvím jejího advokáta Mgr. Macha.

Protože ve své ne zcela jasné argumentaci napadá právo zastupitele se vyjádřit k čemukoliv, pokud na to nemá usnesení zastupitelstva, považuji za nutné se k tomu vyjádřit.

Pan Mgr. Mach dostal od své klientky pečlivě protříděné, ale rozhodně ne všechny podklady a i tak jsou některé jeho závěry pozoruhodné.

• Bodečkovi jsou vyčítány dva články v Pirátských listech, v nichž popisuje přiživování se pí Mühlové na rozpočtu Prahy 1 pro své soukromé podnikání, a na to navazující články v tiskových mediích a na sociálních sítích. Advokát v tom vidí osobní útoky na dobrou pověst pí Mühlové, proti níž nemá jak se se stejnou intensitou bránit.
• Vytýká mu rovněž, že jde o jeho zviditelnění a politický boj, který přesahuje slušnou míru svobody slova, ale zachází k osobním útokům, pramenícím z nenávisti a osobních útoků proti pí Mühlové, která se cítí být tvrzením Mgr. Bodečka poškozena na svých osobních právech a uvádí, že proti ní a její rodině vede osobní kampaň, která nemá žádnou vazbu na zastupitelstvo MČ Prahy 1
• vyhrožuje mu žalobou a rovněž tím, že bude na něj žalovat na ústředí Pirátské strany.
• Rovněž mu vyčítá, že jedná mimo mandát zastupitele, když zastupitelstvo MČ Praha 1 o problematice Janova opakovaně jednalo.

Problém je v tom, že Bodeček není žádný hejhula, který by z úst vypouštěl takové domněnky jako pí Mühlová, ale pro všechna svá tvrzení má důkazy. A pokud jde o politický boj, tak v rámci MČ Praha 1 proti odboru školství, který pochybné praktiky pí Mühlové dlouhodobě kreje.

Myslel jsem, že když někdo napíše pravdu a je za to trestně stíhán, tady platilo za komančů a od roku 1989, natož pak v jednadvacátém století nemá v naší zemi místo. Pan Mgr. Mach je zřejmě ze staré školy a snaží tyto praktiky navrátit.

Pohybuji se v tomto prostředí mnohem déle než Bodeček a tak znám kořeny této věci.

Školu v přírodě spravovala na základě mandátní smlouvy z roku 2000 pí Mühlová, areál vily Oáza byl předán kdysi do užívání Nadaci Pražské děti, pro niž ji spravovala fa Saarland, což je zase pí Mühlová. Nadace vrátila celý zapůjčený areál Praze 1 v roce 2004, fa Saarland tam jako správce  zůstala.

S  hospodařením pí Mühlové, ať v té či oné posici, byly vždy problémy. V období, kdy v Janově nebyly školy, pronajímala prostory různým třetím osobám. Problém byl v tom, že se nevědělo kterým, protože pí Mühlová odmítala vést evidenci takto ubytovaných osob s odůvodněním, že to školské zařízení dělat nemusí. Jenže to, se nevztahuje na komerční pronájmy. A to nemluvím jen o týdenních ubytováních škol z Mostu, či jiných pražských městských částí, ale i o jednorázových akcích jako svatby, oslavy, či jiná příležitostná setkání.

Výnosy z takovýchto pobytů patřily pí Mühlové, ale ostatní poskytované

služby (strava, úklid, otop, osvětlení atd.) platila MČ Praha 1. To odbor školství neustále kryl.

Z obou smluv měla pí Mühlová dvojí druh příjmů – jednak smluvní odměnu správcovskou – z níž, jak bylo výslovně uvedeno, hradila i mzdy svých zaměstnanců a dále provozní zálohu, která byla zúčtovatelná.

Pokud jde o advokátem Machem  zprostředkované tvrzení pí Mühlové, „že jediným jejím proviněním bylo dlouholeté řádné plnění smluv, uzavřených s Městskou částí  Prtaha 1, které nikdy nebyly ze strany objednatele pro jakékoliv porušování povinností vypovězeny“, pak je to pravda, ale ne celá. Pochybnosti o správě majetku MČ Praha 1, ať už paní Mühlovou osobně v případě budovy ŠvP Janov nebo její firmou Saarland v případě vily Oáza trvají dlouho. Rada MČ Praha 1 projednávala už v letech 2007 a 2020 návrh na vypovězení smluv o správě obou objektů, vždy to skončilo na tom, že pí Mühlová měla již nasmlouvané pobyty na další půlrok. Po 12 letech přišel kovid a najednou zrušit nasmlouvané zájezdy nebyl problém.

Základním problémem bylo to, že pí Mühlová na úkor MČ Praha 1 soukromě podnikala.

V období, kdy nebyly v Janově školní zájezdy – kupodivu nejen z Prahy 1, ale odkudkoliv, zde pořádala pobyty různých organizací či jiné společenské akce. Zisk z nich byl čistým příjmem pí Mühlové, proto také úporně odmítala vést knihu hostů, aby o těchto jejích aktivitách nebyl přehled. Problém byl v tom, že veškerou režii v těchto případech hradila MČ Praha 1, ale na výnosu se nepodílela.

Když MČ požadovala přehled o obsazenosti – nejen škol, ale všech pobytů, odpověděla pí Mühlová, že by na to musela najmout zvláštní sílu a požadavek odmítla. Bez následků ze strany radnice.

Proto jsem považoval za velký úspěch, když se po letech podařilo obě smlouvy vypovědět a zřídit samostatnou příspěvkovou organizaci „Škola v přírodě a školní jídelna Janov nad Nisou“. Hlavním argumentem pro mě bylo to, že hospodaření bude každého čtvrt roku probíhat přísnou kontrolou.

Že jsem byl podveden, jsem pochopil po té, co se ukázalo, že tuto   kontrolu nebude provádět školní inspekce, ale mgr. Vencová, která šla pí Mühlové dlouhodobě na ruku.

Že běží vše ve starých kolejích se ukázalo záhy, počínaje cinklým výběrovým řízením na jehož základě se stal ředitelem nově vzniklé příspěvkové organizace syn pí Mühlové.

Dalším gólem byla vyplacená odměna novému řediteli panu Mühlovi po čtvrt roce ve funkci. Odůvodněna byla tím, že dokázal zvládnout převzetí majetku a jeho začlenění do nové příspěvkové organizace. Ostatně není divu – posledních pár letech dělal ve vile Oáza své matce provozního a v objektu ŠvP bydlel v 80 metrovém 3+1za směšnou částku 20,- Kč/m² měsíčně, tedy za 1.600,- Kč měsíčně, zatím co školní děti v objektech ubytované platily 235,- Kč/den v létě a 285,- Kč/den v zimě. v týdenním turnuse.

Dalším důvodem pro odměnu bylo to, že Bc. Mühl musel jet 2x do Prahy na nějaké školení.

Zkrátka, ač se změnila forma, fakticky zůstalo vše při starém.

Bude-li Bodeček obviněn, rád mu půjdu svědčit, protože Pravda vítězí.